Hraničním datem se stal rok 1990, kdy po pádu komunismu vznikly zcela nové možnosti v chovu. Konečně se otevřely hranice a mnozí chovatelé navázali intenzivnější styky s rozvinutými západními chovy, začali se utkávat s kvalitní konkurencí na zahraničních výstavách a pronikalo k nám tak množství cenných informací. Někteří naši chovatelé se postupně stali členy renomovaných západoevropských klubů a tak se český chov tibetských teriérů zapojil do mezinárodního dění.

V roce 1990 vznikl první samostatný český klub Tibetan Terrier Club of the Czech Republic Hlavní organizační zásadou klubu bylo od začátku právo na volnost chovatelských plánů jednotlivých chovatelů, jehož mantinely jsou ovšem dány především řády Mezinárodní kynologické federace (F.C.I.), Českomoravské kynologické unie (ČMKU) a základním krédem klubu, kterým je především dobrý zdravotní stav populace našich psů. (TTC-CZ).

Přestože je tibetský teriér odolný a vitální pes, který netrpí žádnými specifickými zdravotními problémy jako některá vysoce prošlechtěná plemena, rozhodli jsme se v klubu provádět preventivní systematickou kontrolu dědičných onemocnění, běžně se vyskytujících téměř u všech plemen psů a proto bohužel často podceňovaných. TTC zavedl hned v roce 1990 povinné vyšetřování chovných jedinců na dysplasii kyčelních kloubů (HD) a v r. 1995 povinnost pravidelných kontrol očního pozadí. Tibetský teriér byl tak prvním společenským plemenem v České republice, u něhož se vyšetření HD prováděla, a úplně prvním plemenem v ČR, u něhož se systematicky u chovných jedinců začaly provádět kontroly očí.

Toto pro některé chovatele nepříliš populární opatření však bylo jednoznačně výborným preventivním krokem, jehož přínos se ukázal v dalších letech. Naštěstí pouze ojedinělý výskyt postižených jedinců a jejich brzké zjištění zabránily většímu rozšíření dědičných onemocnění u našich tibetských teriérů, které by pak muselo být řešeno radikálními chovatelskými opatřeními, jaká jsou dnes nutná u některých jiných plemen, kde došlo k podcenění zdravotních kontrol a následně k velkému výskytu vážných dědičných nemocí.

Zanedbatelný není ani fakt, že zavedení kontrol zdraví populace napomohlo českému klubu ke získání mezinárodního renomé. Čeští chovatelé se začali účastnit světových kongresů chovatelů tibetských teriérů, pořádaných od roku 1989 každý druhý rok vždy v jiné zemi. Mezinárodní kontakty se již neomezují pouze na importy do České republiky, ale vysokou úroveň českých odchovů prokazují i některé exporty od nás do zahraničních chovatelských stanic.

Český chov tibetských teriérů se od roku 1990 intenzivně rozvíjel. Spolu s novými možnostmi ovšem zákonitě docházelo i k oddělování chovných plánů jednotlivých chovatelů a ke vzniku na sobě do značné míry nezávislých chovů, založených na různých krevních liniích. V devadesátých letech se uskutečnila celá řada zajímavých importů a zahraničních krytí. Není možné vyjmenovat všechny psy a feny, kteří ve své době byli významnými výstavními či chovatelskými "hvězdami". Jak už to tak bývá, některé z chovatelských počinů byly od počátku ve středu zájmu jak výstavně, tak chovatelsky, jiné ne. Teprve čas však prověřil, které z importů nebo zahraničních krytí, spojených s velkými očekáváními, byly opravdu úspěšné a které později upadly do zapomnění.

Již od počátku devadesátých let se část českých chovatelů snažila navázat na trend celosvětového rozvoje zájmu o linii Lamleh. Prvním představitelem této linie importovaným do České republiky byl Dschowo Lamleh von Nama-schu Simony Vlčkové (Sirdar CS/Sengge). Ten spolu s Winnie von Nama-schu, fenou importovanou ze stejného chovu Janou Matouškovou (Sherpa/Tri-Sherpa), která měla otce z Lamleh linie, dominoval výstavnímu dění u nás zejména v letech 1993-94.

V první polovině devadesátých let bylo uskutečněno i několik zahraničních krytí Lamleh psy - za všechny jmenujme vrh Evy Pravdové, krytý finským psem Karamain Flying Dutchman, z něhož se pes Cchepagme Bodjul stal slovenským šampionem i hojně používaným plemeníkem a fena Cchag-la Sämo Bodjul zasáhla rovněž úspěšně do výstavního dění i do chovu na Slovensku a později i v Německu.

Kolem poloviny devadesátých let byly z Norska importovány dvě úspěšné feny, které se staly základem chovatelské stanice Khatakhyi Soni Pavlíkové. V roce 1995 to byla Schaka-ta's Lha Yanda a v roce 1997 pak Schaka-ta's Ochiva. Z jejich štěňat stojí za zmínku především vrh po Ochivě a světovém vítězi z roku 2000 Char-Su American Sunshine, z něhož jsou tři štěňata šampiony a fena Cintayantah Khatakhyi sklízí úspěchy i v silné konkurenci v zámoří - v září 2002 se stala v necelých dvou letech kanadskou klubovou vítězkou.

V roce 1995 byla Evou Pravdovou (Tashi Bodjul) dovezena z Finska černá fenka Amox Sissybar, dnes již legendární Vilička. Zásluhou mimořádných exteriérových kvalit i výstavnického nadšení své majitelky získala kromě šampionátů několika zemí mimo jiné 21x CACIB, 39x CAC, 23x BOB, vrcholem výstavních úspěchů pak byl titul Šampion šampionů ČR 1999. Kromě nesporných exteriérových kvalit byla Vilda velmi úspěšnou matkou - z jejích jednadvaceti štěňat se jedenáct stalo šampiony a její potomci úspěšně působí v chovu nejen u nás, ale i v několika jiných zemích.

V devadesátých letech se již u nás tibetský teriér natrvalo zabydlel v řadě známých, tradičně na výstavách hojně a velmi kvalitně zastoupených plemen. Není již výjimkou, když představitel tibetských teriérů postoupí na závěrečných soutěžích do finále ve skupině (Best in Group), ale i v boji o vítěze výstavy - Best in Show.

Kromě již výše jmenovaných známých tibeťanů nesmíme zapomenout ani na další populární jména z výstavních kruhů od poloviny 90. let k přelomu tisíciletí. Patř k nim především černý pes po české matce a finském otci Djengis Khan Tashi Bodjul z chovu Evy Pravdové a z Německa dovezená a bohužel předčasně uhynulá černobílá fenka Bi-la von Kachen-Junga Dagmar Hrdinové (Djomo-Gangkar). Nakrátko se u nás objevil černobílý anglický pes Roeneeka Voodoo of Alilah, zapůjčený do chovatelské stanice Sengge Simony Vlčkové. Za zmínku z často frekventovaných jmen stojí také černošedá fena Anta Witty Martiny Machačové (Od Vilzonky), bílý pes Antao Smon-Lam Radany Sojkové (Legs-Smon), sobolí pes Pam Zamirin Everest Pan Jo z Finska ve společném majetku Dagmar Hrdinové a Evy Pravdové, černý pes Djigme Khji-Tashi Barbory Blažejové (Schambala), černá fenka F'Damma Tashi Bodjul manželů Žákových (Go-Kar) nebo sobolí fenka Bcandba-Boshay Khatakhyi Soni Pavlíkové. Není možné vyjmenovat úplně všechny - ti, na které se nedostalo, nám snad odpustí.

Velmi zajímavý byl pro mnoho českých chovatelů rok 2000. Z Finska byla importována fenka Pam-Zamirin Fimbu Simone do chovatelské stanice Djomo Gangkar Dagmar Hrdinové a na podzim tohoto roku se narodila v USA fenka z Lamleh linie Dscho-Utra U-ti, která pak v únoru 2001 přibyla k Radaně Sojkové (Legs-Smon). Kromě již zmíněného zahraničního krytí ve vrhu "C" Khatakhyi byl ještě v roce 2000 z Německa do chovatelské stanice Sengge Simony Jemelkové zapůjčen sobolí pes Dschowo's Chandu. Chandu měl u nás a na Slovensku z pěti krytí 27 potomků, z nichž deset se v následujících letech stalo šampiony a působí v chovu u nás i v zahraničí. Celkové zhodnocení tohoto nejnovějšího období však už musíme nechat budoucnosti...

Další kapitoly: