Něco málo o nás
Bydlíme v městě Olomouci na střední Moravě na krásném historickém náměstí v domě "U černého psa", jehož historie sahá až do středověku.
My – to jsem momentálně já (Simona) a můj muž (Tomáš) spolu s několika tibeťáckými "mlaďochy".
Na půlroční návštěvě z Německa
byl u nás v r. 2000 princ Chandu, což je nejen fešák ověnčený tituly, ale i šarmantní a
milý gentleman. Zůstalo nám tu po něm několik bezvadných potomků.
V prvé řadě je to naše zlatá Jenny. Dalším členem rodiny je
"Chany Junior", který po tatínkovi zdědil nejenom jméno,
ale i řadu dobrých vlastností. V r.2002 k nám přibyla z Rakouska
šarmantní tibeťácká dáma Sani a na podzim 2005 z Holandska mladá
fenka Chiwa.
Do naší smečky ovšem patří v širším slova smyslu ještě Amálčin syn Fanoušek, který bydlí u našich přátel Evy a Vladimíra Skokánkových v Droždíně u Olomouce, a jeho kamarádka Korinka, dcera Jenny. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Maxe, který žije taky u Skokánkových a my jsme jeho spolumajitelé.
Naši pejskové jsou členy rodiny, bydlí s námi a prožívají s námi naše radosti i starosti.
Můj muž Tomáš, zvaný přáteli Lexman, je fotograf.
Jeho seriózní profese mu nebrání v tom, aby s nadhledem a legrací jemu vlastní realizoval
své novinářské sklony, a tak se při setkání s ním připravte na jeho občas všetečné otázky i na jeho vždy
k akci připravený fotoaparát.
Já jsem historička umění a kurátorka v Muzeu umění v Olomouci.
Znáte nějaké lepší odreagování od celodenního shonu než radost, kterou přinese bouřlivé vítání našich pejsků při návratu domů, nebo správné napětí, radost nebo naštvání na výstavách ? Já jsem zatím na nic lepšího nepřišla. A proto je to už přes dvacet let, co jsem propadla tibetským teriérům. Můj manžel je nejhodnější člověk na světě, a tak se s mým malým šílenstvím smířil a dá se říci, že postupně se jím infikuje i on...