Tibetští teriéři v České republice
I. Počátky (1972-86)
 |
Prvními tibetskými teriéry, zapsanými do české plemenné knihy v roce 1972, byly dvě feny, importované do chovu Al-Erak manželů Karelových z Golčova Jeníkova. Šlo o feny Punn von Geigenbühel z Rakouska (chov. B. Schnabel) a Ma-do-meh Etawa ze západního Německa (chov. Madlen Eisenberg). Krátce na to byl manžely Karelovými zapsán ještě pes Sjellebros Dykhor z Dánska (chov. H. a V. Skjernov).
Feny Punn a Etawa byly blízce příbuzné – otcem obou byl anglický pes Luneville Prince Kuiju a jejich matky Nesa a Nara von Geigenbühel byly sestry pocházející ze staré německé linie.
Etawa měla bohužel u nás jen jeden vrh , a to "D" vrh Al-Erak, narozený 27. ledna 1974. Šlo o úplně první vrh plemene tibetský teriér v Československu. Poté byla prodána do Maďarska, kde byla prvním tibeťanem zapsaným v plemenné knize. (V Maďarsku měla další vrh, ten ale nebyl zřejmě zaregistrován v plemenné knize, takže druhý tibetský teriér zapsaný v Maďarsku byla až r. 1986 česká fena Areta ze Strže, která se tak stala zakladatelkou maďarského chovu.)
Zakládajícím párem českého chovu v pravém slova smyslu se tedy stal pár Ch. Sjellebros Dykhor a Punn von Geigenbühel, který měl v l. 1974 – 1981 celkem osm vrhů.
 |
V dalších letech bylo dovezeno několik dalších jedinců. V r. 1976 to byli psi Ryttergardens Chabo-Chan (Fu Kangri of Kaims – Bhotiya Echuka) a Ryttergardens Chimaer (Fu Kangri of Kaims – Soderups Me-Tog) od dánské chovatelky Jette Hansen. Ani jeden z těchto psů však bohužel do chovu nezasáhl.
Rovněž z chovu paní Hansen byla dovezena r. 1978 tříletá černobílá fena Ryttergardens Shakti (Cho-Cho – Sjellebros Princess Shakti), která měla předtím již štěňata u své chovatelky, takže její jméno můžeme najít i v některých západoevropských rodokmenech.
Atraktivita tibetského teriéra i jeho tehdejší vzácnost u nás vedla ke zvýšenému zájmu o chov a tak byla snaha dovézt nové jedince, kteří by rozšířili chovnou základnu a umožnili další rozvoj chovu. Československo však bylo zemí izolovanou ve východním bloku a kontakty se zeměmi s rozvinutým chovem tibeťanů byly velmi problematické. Nejjednodušší možností bylo dovézt tibetského teriéra z další východoevropské země kde se začali chovat, tedy z východního Německa (DDR).
Bohužel byl chov tehdy v rukou chovatelů, kteří se příliš nezajímali o předky svých importů a tedy také o možnost dostatečně kvalitní variability v dalších generacích. Proto všichni tři tehdy dovezení jedinci z DDR, černošedý pes Fyan von Potala (import r. 1982), černošedý pes Gorys von Potala a bíločerná fena Gyra von Potala (importy r. 1981) byli vlastními sourozenci (otec Ryttergardens Chats-Mo, matka Mukpo). Navíc jejich babička Sjellebros Princess Shakti byla sestrou Dykhora, nehledě k dalším vzdálenějším příbuznostem, takže konečným důsledkem nebylo dostatečné rozšíření chovné základny. Podíváme-li se podrobněji na rodokmen Fyana, Goryse a Gyry, vidíme že šlo o kombinaci Luneville se starou německou linií.
|
První, zakládající větví našeho chovu byly odchovy Al-Erak, tedy potomci Dykhora a Punn. Pokud můžeme soudit ze znalosti jedinců tohoto chovu i z dochovaných fotografií, šlo o exteriérově celkem vyrovnané jedince. Ačkoliv oba rodiče byli tmaví, časté byly u Al-Eraků světlé barvy v dobré kvalitě, hustotě i délce. Al-Erakové byli dosti robustní, s výraznou hlavou. |
|
Další větví staršího českého chovu byli potomci feny Ryttergardens Shakti se psem Fat Al-Erak v chov. stanici Ar-Schak. Shakti byla bohužel příbuzná s Fatovým otcem Dykhorem (její matka Sjellebros Princess Shakti byla jeho sestrou, zároveň ovšem babičkou von Potalů, jak již bylo řečeno), takže česká populace tibeťanů se začínala točit v začarovaném kruhu inbreedingu. Shakti byla velmi drobná (33 cm) a rovněž její potomstvo bylo při spodní hranici standartu. Ze Shaktiných dětí do dalšího chovu zasáhly dvě feny, Aida a Bora Ar-Schak. |
|
Třetí větví bylo potomstvo sourozenců Fyana, Ch. Goryse a Gyry von Potala, kteří byli spojováni v první generaci s Al-Eraky. V prvé řadě šlo potomky jedinců pocházejících z chovné stanice "Wo-Čan" a "z Černé cesty".
|
|
|
Všechny tyto tři větve, které chovatelé dále různě víceméně náhodně spojovali, bývají mezi českými chovateli označovány společným názvem "stará linie".
|
|
|
V českém chovu se bohužel od začátku 80. let začala postupně projevovat dost značná typová nevyrovnanost. Nad některými nedostatky oproti standartu se nikdo nepozastavoval a dokonce začaly být považovány za běžné a pro plemeno typické. Na výstavách dostávali občas i jedinci s vážnějšími vadami typu výborná ocenění. Vzhledem k izolovanosti tehdejšího socialistického Československa a nemožnosti srovnávání se zahraničím žili pak někteří chovatelé v domnění, že mají špičková zvířata. Chov byl v této době bohužel poznamenán nesystematičností, chyběla propagace i objektivní hodnocení.
Ještě horší než exteriérové nedostatky bylo však to, že se před polovinou 80. let začaly v české populaci tibetských teriérů objevovat příznaky oslabení konstituce a zdravotní problémy jako důsledek úzké příbuznosti (inbreedingová deprese). Bylo jasné, že bez přílivu nové krve nelze v chovu pokračovat.
|
Aby však čtenář nezískal dojem, že žádný jedinec z tehdejší doby nebyl kvalitní, je nutné poznamenat, že i tehdy se objevili výstavně velmi úspěšní psi. Celkově lze říci, že psi z této populace byli exteriérově kvalitnější než feny. Například psi Cesar z Černé cesty a Bauchi Su-Lan-Šela získali dokonce titul mezinárodní šampion. |
|
Další kapitoly:
Hledání (1983-90) | Nový rozvoj (po 1990) | Organizace chovatelů TTs v ČR
Prosba všem čtenářům:
Hledám jakékoliv informace, fotografie, fotokopie průkazů původu z období do roku
1985 i všechny další údaje, které by mohly vést k doplnění poznatků o chovu tibetských teriérů
v ČR v této době. Všechny materiály i fotografie po okopírování samozřejmě vrátím !
Za veškeré informace předem srdečně děkuji. (Simona Jemelková)