Většina z nás asi zná napínavý a dojemný příběh o věrné kolii Lasii, kterou chudí majitelé museli prodat a která utekla od svého nového majitele a přes celou Anglii se po strastiplné cestě vrátila k chlapci, svému milovanému pánovi.

Málokdo si ale uvědomí, že tento příběh může mít zcela reálné jádro a že je upozorněním a varováním pro všechny, kdo z jakýchkoliv důvodů musí prodat nebo i jen na kratší dobu svěřit svého dospělého psa někomu cizímu.

Zvláště psi těch plemen, která jsou v pravém slova smyslu společenská a jsou velmi fixována na svého pána a rodinu, mohou při změně prostředí utíkat a hledat původní majitele. A realita života je taková, že románově šťastné konce se obvykle nekonají.

Znám bohužel několik případů, které v takovém případě skončily tragicky. U mé známé, majitelky chovného psa, se například už před řadou let zabila tříletá fenka při skoku z vysoko položeného okna, když tam byla majiteli ponechána na pár dnů na krytí. Nebo znám případ čtyřleté fenky, která přes plot utekla ze zahrady nových majitelů, přičemž ti ji už nikdy nenašli a šťastný návrat domů ve stylu Lassie se nekonal, protože původní majitelé žili v jiné zemi několik set kilometrů daleko, kam fenka neměla šanci najít cestu.

Šťastnější a skoro neuvěřitelný příběh mi vyprávěla jedna známá, která našla svoji ztracenou fenku až po několika letech (!), když ta se postupně ocitla v několika útulcích, byla předána novým pánům, u kterých nevydržela a po pár dnech znovu utekla, až v posledním útulku si nakonec spojili několik let staré hlášení o pohřešované fence s tetovacím číslem nového "přírustku" a tak se fenka nakonec šťastně vrátila ke své původní majitelce. Asi nemusím dodávat, že další útěky se už nekonaly.

Dramatickou situaci jsem zažila s prvním psem, který ke mně přišel jako dospělý. Po třech dnech u nás, když vypadal zcela klidný a spokojený, jsem ho na procházce v klidném koutě parku na chvíli pustila. V tu chvíli se ze zdánlivě spokojeného psa jako mávnutím kouzelného proutku stal vyděšený opuštěný pejsek, který okamžitě zpanikařil a začal bezhlavě utíkat pryč. Doběhla jsem domů, sedla na kolo a vydala se rychle jeho směrem s hrůznými představami, co se může stát. Jen šťastnou shodou okolností neskončil o několik minut později pod koly aut na frekventované silnici, kam přes park doběhl. Když se mi ho podařilo dohnat, zaběhl naštěstí do otevřených vrat zahrady ve čtvrti rodinných domků. Po přivázání na vodítko se okamžitě zázračně zklidnil.
Bylo to pro mě veliké ponaučení o tom, jakou psychologickou oporou může být spojení psa s pánem pomocí vodítka.

Také další psi, kteří k nám přišli už jako dospělí, měli zpočátku podobné problémy. Když byl u nás na půl roku z Německa půjčený tříletý krycí pes, tak se v naší rodině vžilo rčení: "Pozor, utíká do Německa !" To když jsme museli první měsíc přes velká letní vedra stále pečlivě zavírat všechna okna a dveře, protože ačkoliv asi po týdnu pobytu byl už Chandu "náš" a sžil se i se smečkou, tak každá na pár vteřin ponechaná škvírka pro něj byla vítanou příležitostí k pokusu o únik z bytu a k cílevědomému pochodu někam pryč. To stejné se pak opakovalo s naší fenkou Sani, která k nám přišla ve svých šesti letech.

Rady na závěr:

• Minimálně první dva týdny voďte nového psa venku zásadně na vodítku.

• Nenechte se zmást tím, že pes k vám zdánlivě přilnul, je klidný a netrpí už stresem z odloučení od původních pánů - zdání může klamat !

• Nedejte mu příležitost k útěku pootevřenými dveřmi. Stačí pár vteřin nepozornosti, třeba když při odchodu stojíte mezi dveřmi a zastrkujete klíč do zámku nebo když se pro něco vracíte, a neštěstí je hotovo.

• Na zahradě zkontrolujte všechny možné únikové cesty (popelnice přistavená k plotu, zídka, díra pod pletivem atd.). Psi se dokáží podhrabat, jsou také dobří skokani a některá plemena dokáží v některých případech dokonce šplhat po drátěném pletivu či po kmeni stromu. Takže nejlepší je, když nový pes první týdny nezůstává vůbec na zahradě bez dozoru.

• Doma v prostorách, kde se pes pohybuje, zavírejte okna a nenechávejte otevřený ani balkon. Vystresovaný pes může snadno zpanikařit a pak hledá bezhlavě únikovou cestu, což může skončit tragickým pádem.

• Bydlíte-li ve vyšším patře, ukažte psovi, jak vysoko jsou položená okna - vysaďte ho na okenní parapet (dobře ho přitom držte) a umožněte mu, aby se z okna pořádně rozhlédl. Psi mají dobrý orientační smysl a je pravděpodobné, že si zapamatuje, že za okny je nebezpečná propast, a nebude se pokoušet tudy vyskočit. (Ale stejně na to nespoléhejte !)

• Pamatujte na staré dobré heslo "Buď připraven!" a počítejte s dalšími neočekávanými okolnostmi a situacemi, které při prvních dnech pobytu psa u Vás mohou nastat...

Simona Jemelková, 05/2004